Pokladovky pro děti
Novinka (pro děti od 7 let):
Základní princip pokladovky je jednoduchý – série stanovišť, na každém je zpráva či úkol odkazující na další stanoviště, na konci je poklad. V jednoduchosti však je krása, a tak má tento prostý princip velmi široké použití. Typické využití pokladovek je na letních táborech. Na stejném principu fungují i rozsáhlé šifrovací hry jako je Tmou či Bedna – soutěže, kterých se účastní 1000 dospělých a trvají celou noc. Princip pokladovky lze však využít i s malými dětmi, a tento článek se zaměřuje právě na tuto věkovou skupinu – děti od 3 do 8 let.
 |
 |
Jak na to?
Na rozdíl od táborových pokladovek a soutěží pro dospělé, které jsou typicky soutěžemi mezi týmy, pokladovky pro děti děláme nesoutěžní – účastní se jí jen jednotlivec nebo jedna skupinka. Děti navíc typicky doprovázíme, hlídáme jejich postup, korigujeme je a napovídáme jim. To výrazně usnadňuje přípravu, protože když něco nevyjde podle očekávání, můžeme to na místě rychle napravit.
Obtížnost úkolů se snažíme cílit na hranu schopností dětí. Nejlepší jsou úkoly, které jsou pro děti náročné, ale nakonec je zvládnou vyřešit samotné nebo jen s mírnou radou od dospělého.
Pokladovku lze umístit v podstatě do libovolného prostředí, ve kterém se běžně s dětmi vyskytujeme – na dvorek, kolem chalupy nebo klidně i do bytu. Vhodná délka pokladovky je okolo 8 úkolů, z nichž každý je maximálně na pár minut, vzdálenosti mezi „stanovišti“ mohou být malé (v případě bytu doslova v metrech) a „trasa“ se klidně může točit dokola. Pokladovku můžeme zpestřit motivací příběhem či kostýmy, ale většinou to není ani potřeba.
Jako poklad se hodí něco „hmatatelného“, ale stačí bohatě něco malého (typicky sladkého), aby pokladovka byla hlavně o těch úkolech a ne o odměně na konci.
Může se stát, že máme věkově smíšenou skupinu dětí a chceme, aby poklad hledali společně a aby se do plnění úkolů zapojili všichni, nejen ti nejstarší. V takovém případě můžeme stanovit pravidlo, že do určitého území smí vstoupit pouze mladší děti, nebo dát starším dětem na část trasy handikapy (zavázané oči, svázané ruce).
Úkoly
Jakými úkoly můžeme naplnit pokladovku pro pro děti od 3 do 8 let?
Sledování: fáborky a šipky
Vděčný základní úkol použitelný již pro tříleté děti je sledování fáborků, případně šipek. Obtížnost můžeme volně regulovat podle vzdálenosti a výraznosti fáborků (šipek). Šipky lze malovat křídou na zem či skládat z větví.Obrázek
Nejjednodušší formou papírové zprávy je obrázek místa, na kterém je skryta další zpráva. Polohu zprávy vyznačíme na obrázku výraznou šipkou, případně křížkem či jiným symbolem – není důležitý konkrétní symbol, ale konzistence. U první zprávy děti význam symbolu nemusí pochopit a musíme jim ho napovědět, při dalších setkáních se stejným symbolem se již jeho význam rychle naučí.
Jako místo pro skrytí zprávy (a znázornění na obrázku) volíme něco výrazného a snadno poznatelného, např. houpačku, dopravní značku, dveře domu. Kromě ručně malovaného obrázku můžeme použít též fotku (vytištěnou, na tabletu).
Skládání obrázku – další zpráva je u vepřína.
Kromě přímočarého obrázku cílového místa můžeme použít i jednoduchou schématickou mapku, abychom děti trochu pocvičili v prostorové orientaci. Čtení mapy je pro děti nicméně náročné, proto uděláme mapku opravdu názorně (např. za využití obrázků dílčích míst) a počítáme s tím, že bude potřeba dětem poskytnout pomoc s interpretací.
Přirozené rozšíření obrázkové zprávy je „puzzle“ – obrázek rozstříháme na několik dílů a děti ho musí poskládat. Aby to bylo zajímavější, jednotlivé dílky rozmístíme ve vymezeném prostoru a musí je nejdřív najít, nebo je umístíme podél fáborkové trasy (u každého fáborku jeden dílek obrázku).
Texty a čtení
Pokladovka je výborný prostředek pro výuku čtení, protože děti mají silnou motivaci dozvědět se, co je ve zprávě napsáno. Příprava zpráv je navíc velmi jednoduchá – prostě napíšeme, kam dál, musíme pouze zvolit text adekvátní aktuálním schopnostem dítěte.
Pro začínající čtenáře použijeme jednoduchá slova sloužící jako indicie, např. slova „bílá, bota, táta“ a zprávu schováme do tátovy bílé tenisky. Dále můžeme začínajícím čtenářům usnadnit čtení tím, že zkombinujeme obrázek a text, přičemž text buď popisuje obrázek (který sám o sobě není úplně jednoznačný, protože tatínek neumí zas tak dobře kreslit) nebo upřesňuje polohu zprávy (např. obrázek stolu a text „hledej pod talířem“).
Pokročilejším čtenářům pak už dáváme pouze text, nejprve jednoduché věty („Jdi dál rovně. Hledej u prvního stromu.“), postupně složitější pokyny. Pokladovku zpestří využití „personalizovaného textu“, který se odvolává na předchozí zážitky, např. „hledej tam, kde jsme včera hráli kuličky“. Pokladovku také můžeme využít nejen k procvičení čtení, ale i dalších znalostí, např. jmén stromů („hledej u břízy“) nebo počítání („běž 20 kroků směrem k lesu“).
Transpoziční šifra pro malé děti – poskládej papírky podle čísel a pak přečti.
Můžeme dokonce použít i prvky „transpozičních“ a „substitučních“ šifer, jen musíme zůstat opravdu u základních principů. Transpoziční šifry jsou založeny na prohazování znaků – jednoduchým příkladem je zápis pozpátku, typickou táborovou ukázkou je šifrovací mřížka. Pro malé děti použijeme jen něco opravdu jednoduchého, např. text rozstříháme na jednotlivá písmena či slova a ty očíslujeme, děti tedy při luštění musí text nejdříve podle čísel seřadit. Substituční šifry spočívají v nahrazování písmen (sem patří např. různé posuny v abecedě jako Caesarova šifra či posun podle hesla). Pro děti postačí bohatě základní princip substituce, tj. nahrazování. Jednotlivá písmena nahradíme různými symboly. Děti k tomu dostanou převodovou tabulku, podle které musí symboly převést. Aby to bylo zajímavější, nemusí tuto tabulku dostat v celku, ale mohou ji získat postupně, např. jako lístečky s dvojicemi písmeno-symbol, které hledají po lese.
Získání a rozdělání zprávy
Dalším důležitým atributem dobré pokladovky je zajímavé umístění zpráv, nejlépe takové, které představuje komplikaci v získání zprávy. Zprávu můžeme zahrabat pod zem, pověsit na strom nebo nechat plavat v rybníku kus od břehu. Děti tedy musí vymyslet, jak se ke zprávě dostat – vylézt na strom, sehnat si větev na přitažení či lodičku na plavení.
Pokud dáváme zprávu do vody, hodí se pochopitelně dát ji do láhve. Je to nejen praktické a efektní, ale je z toho rovnou i dobrý úkol, děti se totiž musí ke zprávě dostat. Vytáhnout zprávu z láhve může být oříšek i pro dospělé – záleží na tvaru láhve a velikosti zprávy. Před použitím na dětech si tedy vyzkoušíme, že úkol umíme sami vyřešit. Pokud použijeme PET láhev, je možné se ke zprávě dostat i „destruktivním“ způsobem (rozstřihnout láhev). To je většinou potřeba dětem napovědět, i tak je to pro ně ale zajímavý úkol.
 |
 |
Příšery a jiné úkoly po cestě
Krom luštění zpráv a hledání dalších stanovišť můžeme cestu za pokladem zpestřit různými „interaktivními“ úkoly. Vděčné jsou především „příšery“. Příšera typicky brání v dalším postupu, např. hlídá další zprávu. U hry pro malé děti často nemusíme nijak určovat pravidla hry (co se stane, když někoho chytne příšera), ani chystat kostýmy. I pokud příšeru dělá tatínek, který trochu chrchlá a mává rukama, děti se bojí (někdy až moc) a utíkají sami od sebe. Aby bylo jasné, že příšera není zas tak hrozná, můžeme ji viditelně znevýhodnit – zavážeme jí třeba oči nebo nohy. Alternativně můžeme zvýhodnit děti: dáme jim kouzelné koule, které při zásahu příšeru znehybní.
Příšery se již od antických dob hodí do bludišť, což je další prvek, který zpestří pokladovku. Bludiště může vyznačit provázky, vyskládat z prken, namalovat křídou nebo v zimě vyšlapat ve sněhu. Příprava bludiště je poměrně náročná, takže má smysl se do ní pouštět hlavně když chystáme hru pro více dětí. Aby děti bludištěm jen tak rychle neproběhli, hodí se do něj umístit právě příšeru či jiný úkol.
Cesta poslepu podél provázku – další vděčný úkol.